Letí to! Slavíme 1. pětiletku :)

Vážení přátelé,

když jsem v roce 2011 odcházel z táborů na Malé Skále, měl jsem po motivaci věnovat se ve svém volnu dál v létě cizím dětem. Vydrželo mi to asi 6 měsíců a poté jsem napsal na poptávkový inzerát jiného tábora, kde tou dobou nabírali nový personál. S panem Hupcejem – zřizovatelem jsem se sešli, pobavili a společně se dohodli na spolupráci pro příští léto. Když se mě poté zeptal, co bych chtěl v životě dělat, jestli budu učit, apod.. Řekl jsem, že určitě ano. No a že bych si rád v budoucnu třeba založil i vlastní tábor. 🙂

Proběhlo školení a já byl 1. rok v novém působišti hned zástupcem hlavase.. Nikdo s praxí, zkušenostmi a pedagogickým vzděláním tam tehdy nebyl. Na konci 2. turnusu v Trhové Kamenici za mnou přišel p. Hupcej, jestli bych se nechtěl stát hlavasem pro další ročníky. Nabídku jsem pečlivě promyslel a měl jedinou podmínku – žádné lidi na inzerát, budu si moci vybrat každého vedoucího a prákoše osobně.

P. Hupcej: „Domluveno, a kde bys chtěl hlavasovat? Novým hlavasům dávám vybrat termín i místo.“

Jeli jsme do Doubí na 2. turnus. Tam nás to oslovilo nejvíc.

Po 6 letech spolupráce už jsem byl vyčerpaný. Další rok už jsem p. Hupcejovi nepotvrdil.

V říjnu 2017 mi zavolal správce Doubí Martin: „Vypadl mi nájemce na příští rok, jestli chceš vlastní tábor v Doubí, máš teď šanci“.

První komu jsem svůj nový projekt oznámil byl právě p. Hupcej. Poděkovali jsme si za spolupráci a popřáli štěstí. Dodnes výborně vycházíme.

To byly běhačky, právník, stanovy spolku, krajský soud,….

V prosinci jsem svolal do Hradce Králové sraz vedoucích – rozlučková večeře s táborem OKO.

Přijeli všichni, kdo mohli, vděční, spokojení, smutní… Pozval jsem je na Univerzitu Hradec Králové, kde jsem to dobou učil, abych jim v učebně promítnul pár vzpomínek.. Emotivní to bylo!

Závěrem jim předávám jeden suvenýr, zmuchlané klubíčko. Klukům modré, holkám růžové.

„Na teď si to prosím rozbalte“.

„Pokud byste měli v létě čas, chtěl bych vás s sebou do Doubí, máme vlastní tábor“!

Tábor Panda!!

Jasně, s tebou kdykoliv, kamkoliv! Máme tým! Tým, jehož základy drží stále.

První tábor, který jsme uskutečnili byl zimní v Rokytnici nad Jizerou! Vše bylo spočítané.. Jen přijelo málo dětí a tak se sleva 10 + 1 vedoucí zdarma nekonala pro oba vedoucí, ani na ubytku, ani na permici. K tomu investice do letáků, kampaně,.. Napoprvé to bylo za minus 8 tis… no pěkně ze svého… 🙂 to byla facka na úvod.

Věříme v lepší zítřky.

V srpnu 2018 zpět na místě činu v Doubí, to byl fičák.

No a už jsme letos pojedeme 12. rokem.

Ušli jsme obrovský kus cesty. Z nuly jsme vybudovali velmi silné materiální zázemí, vzdělané vedoucí s licencemi, propracovaný web, sofistikovaný systém přihlašování propojený s několika systémy, spolupracujeme s Merch společností a máme tak i vlastní oblečení. Janča drží ochrannou ruku nad pandí grafikou a propagací. Vedoucí, praktikanti dostávají o třetinu až polovinu lepší výplatu než na začátku. Brigádám ale konkurovat stále neumíme, většina lidí by ale jela i zadarmo!

Děláme, co nás baví!

Přes rok pořádáme několik akcí pro děti i dospělé. Rok tradičně začíná zimním táborem v Krkonoších. Letos jsme poprvé přidali obecní dětský den. Pokračují naše příměstské tábory, tady bychom chtěli určitě ale ještě zabrat. Vrchol naší práce jsou letní pobytové tábory. V Doubí to každý rok vypadá na konec, ale jak už jsem říkal, jsme tam již 12. rokem. Tři sezóny jsme v červenci strávili v Potštejně. Odtud bohužel nepřišla nabídka další spolupráce. Nově jsme ale získali do nájmu areál na Seči, kam se moc těšíme. Důvěru máme i od Obchodní akademie v Hradci Králové, která náš již 3. rokem oslovila s požadavkem uspořádat pro žáky 1. ročníků vybraných tříd adaptační kurz. Sezóna končí podzimním táborem v režii Sáry, Lindy, Kiky a Ivči.. Když je čas a nálada, scházíme se ještě v září na Panda Cupu, multisportovním turnaji vedoucí, rodičů a mých bývalých žáků.

Baví nás to, moc… Tak snad ještě dlouho bude.

Největší trable nám dělají nájmy areálů, jsme připravení vzít si hypotéky a jít vlastní cestou a mít konečně pevnou půdu pod nohama. Nejhorší pocit je, když nevíte, jestli budete mít, kam jet.
Máte vedoucí, děti, materiál,… ale kde budete?

Prosíme všechny, pokud víte o nějaké chatě s velkým pozemkem, starém kempu, pozemku na hranici inženýrských sítí v Královehradeckém nebo Pardubickém kraji, napište nám. Děkujeme.

Jasně, vždy je co zlepšovat. Jednáme rovinu a nelžeme, v dobrém se nám většinou vrací. Z chyb se snažíme poučit a neopakovat je. Taky víme, že 100 lidí = 100 názorů… Časem jsme se proto sžili s příslovím: „Není člověk ten, co zavděčí se všem“. Spoustu věcí už jsme se naučili vypouštět a neřešit.

Snažíme se a budeme dál. 

Závěrem musím říct, že největší díky patří mým hlavasům, zástupcům, zdravotníkům, vedoucím, prákošům, kuchařkám, uklízečkám, pendlákům, technikům, velkým i malým táborníkům, jejich rodičům, Alče.. no prostě kamarádům, bez kterých bychom jako tábor neurazili nikdy takovou cestu.

Tohle je vaše práce:

Jste nejlepší! Díky ♥

Vzhůru do další pětiletky! 

Pavlos